Doping

V prvním díle se pokusím se shrnout, jak pravděpodobně vypadá dnešní situace s látkami, jako jsou steroidy a SARMs ve sportu. Jak je to žhavé, jak aktuální. Po přečtení těchto řádek si budete moci udělat obrázek, jak je lehké/těžké "nasypat se" ve vzpírání na olympijádu nebo třeba IPF a nebýt chycen.

V dalším díle bych se asi dotknul nebezpečnějšího tématu, a to jestli chemik připraví naturála, jestli je nějak ovlivněný trénink chemika, a to i historicky a nebo jestli jde provést plán - budu sypat a až se dostanu do reprezentace vysadím a budu naturál. To zas bude kejhání potrefených hus.

Co se hledá

Předně, pro dnešní "boj" s dopingem platí, že se hledají nově designované steroidy, dlouhé metabolity steroidů a používají se i nepřímé metody, jako jsou biologické pasy, které zachytí nenaturální chování hladin určitých látek v organismu léčeném dopingem. Projdeme si toto vše krátce.

Anabolické látky tvoří 50% všech nalezených dopingových látek.

Nejčastější anabolické látky jsou exogenní stanozolol, metandienone, oxandrolone, endogenní testosterone, dyhydroepiandrosterone, adrostenedione a ostatní nesteroidní jako clenbuterol a SARMs.

Hrozba dopingových kontrol vede k využívání nových látek, látek s odlišným "dizajnem" a snižující se koncentrací látek a metabolitů = užívání mikrodopingu nebo dřívější vysazení v přípravě.

Metabolity

Pokud čtete pozorně noviny, neušlo vám před pár lety, že bylo plno sportovců z minulých dvou olympiád dodatečně diskvalifikováno. V hodně případech figuroval stanozolol a metandienone. Metandienone znáte asi pod názvem dianabol, což je orální steroid užívaný už předchůdci Arnolda Schwarzenegera a jeho generací (jo Arnold fakt sypal vole).

Došlo totiž k tomu, že pomocí nových metod chromatografie a spektrometrie dokáží najít daleko menší koncentrace dlouhých metabolitů těchto látek. Nehledají se totiž přímo steroidy, které mají poločasy rozpadu v řádu hodin či dnů a po pár týdnech jsou kompletně pryč, hledají se jejich dlouhé metabolity, které lze detekovat i po několika měsících. Tak došlo z roku 2005 na rok 2006 k nárůstu detekce dianabolu o 400%. V roce 2013 došlo k nárůstu u dehydrochloromethyltestosterone z 1 na 82 případů (to je hodně procent i na mě).

U stanozololu došlo ve stejném roce 2013 k obrovskému nárůstu detekce. Dokázali totiž identifikovat 20 pikogramů na ml metabolitu. Jeden pikogram je 10 na -12 gramu (jo to jako 12 nul za čárkou, tisícina miliardtiny! gramu). To mělo dopad na vracení medailí u silových sportů ze dvou předešlých olympiád. Pamatujete?

Pokud si dáš jedna a jedna dohromady, dojde ti, že v těch státech, kde bylo dodatečně chyceno nejvíc hříšníků nefungují mimosoutěžní testy zvlášť dobře. Více v závěru tohoto dílu.

Necílová analýza

Dalším problémem pro antidopingové "bojovníky" jsou nově dizajnované steroidy. Problém se objevil po roce 2000. Jde o to, že se pozmění 3D konfigurace molekuly. Ta má pak žádané účinky, ale také jiný zápach pro honící psy na spektogramu (jiné dlouhé metabolity). Nejznámější aféra tohoto druhu je z roku 2003 - laboratoře BALCO - steroid THG s velkými atletickými jmény Marion Jones a Tim Montgomery (si to najdi). Na tyto látky přišli jen díky anonymnímu udání se zaslanou injekční stříkačkou. Atletická špička tehdy prostě mohla prodloužit dobu přípravy na dopingu bez hrozby odhalení. Dopingové laboratoře musely začít hledat iony, nebo typické core pro dané skupiny steroidních látek. Do roku 2008 bylo nalezeno 22 nově dizajnovaných steroidů. Například i analog trenbolonu - methyltrenbolone.

Nevýhodou necílené analýzy je nižší citlivost. Zatímco u přímé analýzy jsou schopni aktuálně detekovat okolo 5 pikogramů na ml, u necílené je to 10-20 nanogramů na ml = v řádu 1000x méně.

Nepřímá analýza

V nepřímé analýze jde o posouzení odpovědi hormonálního systému sportovce na efekt dopingu po zatížení. Například u cyklistů se používají tzv. biologické pasy. Jde o to, že např. steroid potlačuje produkci endogenního (vlastního) steroidu. V roce 2002 tak byl "objeven" norbolethone. U cyklistů jde o jiné, než steroidní látky.

Problém nepřímé analýzy je možné špatné interpretaci z důvodu genetické dispozice sportovce. To vede v aktuálním novinářsko-hysterickém pojetí k poškození sportovce, který může být nevinný. Například Kreuziger by mohl vyprávět.

No a já bych dodal, že pokud máš vyjímku (jakoukoliv, třeba i na inzulín) tak vlastně balancuješ hormonální systém výhodněji než ten co výjimku nemá. To je můj postřeh k velkému boji s dopingem.

Poměry látek

Základními testy už v 90. letech byly poměry látek, které se díky užívání dopingu změní. Typicky T/E (testosteron/epitestosteron) poměr. Jde o metabolit testosteronu měřený vůči testosteronu. Nejznámější aférou jsou Asijské hry v roce 1994, kde bylo "chyceno" 8 zlatých medailistů.

SARMs

Selektivní androgenní receptorový modulátor stimuluje vaše androgenní receptory pro váš vlastní testosteron. Až do roku 2008 na tom pravděpodobně jela celá atletická špička. Teprve v roce 2010 a 2011 byly první chycení na Andarinu a Ostarinu. Co je dnes nevím.

Strategie užití dopingu?

Z předchozích řádků vyplývají různé strategie a protistrategie.

1. Pokud se chcete nasypat, pak musíte počítat s dlouhou detekcí. Nemůžete tedy přijít na závod nachcaní jak březí samice. Samozřejmě se najde takový kretén, co má po soutěžním testu 5 látek nalezených a 6 neobjevenou, protože je fakt krátká v detekci (zažil jsem). Ovšem to pravděpodobně povede k tomu, že se budete na steroidech připravovat "mimo sezónu". Jednoduchými výpočty ale zjistíme, že je to dost napiču. Řekněme, že vezmete steroid, jehož detekce je 6 měsíců. Poslední dávku musíte vzít víc než 6 měsíců před závodem! Začít teda musíte tak 9 měsíců před. Nepočítám detekci PCT pro obnovení vaší hormonální rovnováhy po užití steroidů. Kolik výhody ti zbyde do závodu za 6 měsíců ponechám na tvé bujné fantazii.
2. Příprava mimo sezónu dostala trhlinu zavedením mimosoutěžních testů. Pokud jsi v reprezentaci, hlásíš, kde tě můžou najít a oni můžou kdykoliv přijít. Docela nahovno. OK, tak pojeďme na mimosezónní přípravu někam, kde ani nemají antidopingovou laboratoř. Třebáá, třebááá, třebááá do Jihoafrické republiky, že (zlaté devadesátky tyjo). Tohle si ovšem nemůže dovolit vzpěrač nebo trojbojař, leda by se dal na hod oštěpem třeba (jenom nápad příkladu nářadí, že). Dobrý, tak se pojďme nechat naverbovat do armády a ukryjeme se na nějaké vojenské základně, kde nám dají možnost se připravit. Musíš asi ale mluvit rusky. Nebo prostě do reprezentace sypeš a pak vysadíš? No jo, to jsou ty super výkony v třetí lize vzpírání, kam asi komisař nedojede, protože o tom antidopingáři ví hovno. Ale opravdu dokážeš vysadit po vstupu do repre? Možná pohovoříme příště.
3. OK, tak pojďme vzít malé množství nebo udělat autotransfuzi. Možná dobrá věc pro vytrvalce, ale ne vzpěrače. Navíc už musíš mít někoho, kdo to změří, pohlídá. Proto to nebudu rozebírat, je to úplně mimo mísu.

Možná že jsem něco vynechal, třeba domluvit se s laboratoří jako v Rusku, ale to je tady taky dost mimo mísu. Suma sumárum, myslím, že steroidy už nejsou žhavou linkou v olympijských a hlídaných sportech a brzy jím přestanou být i SARMs.